10.06. 2014 • 
1586xUž jste někdy přemýšleli, proč jsou Asiaté takřka všichni do jednoho tak štíhlí? Proč nejsou v žebříčku rakovin žaludku či tlustého střeva na druhé příčce oni, Asiaté, ale my Češi? Zkrátka a jednoduše proto, že jedí zdravěji. A jinak. Proto máme jedinečnou možnost inspirovat se právě jimi a jejich jídelníčky, pokud se chceme jejich štíhlé postavě alespoň zdálky trochu přiblížit. Mnohé ve svém stravování dělají jinak než my, a přitom to má smysl a hlavu a patu. A nejdůležitější je, že to není tak těžké! Co tedy můžeme udělat my? Jak se můžeme inspirovat asijskou kuchyní, aby nám nový jídelníček pomohl shodit něco na tělesné váze?
Předně si musíme uvědomit, kolik ovoce a zeleniny v těchto geografických končinách jedí. Ovocné a zelné trhy jsou takřka na každém rohu a lidé jsou běžně zvyklí nakoupit si něco z tohoto sortimentu při cestě okolo. Ovoce či zelenina tvoří obvyklou denní svačinu nebo jídlo jaksi „od cesty“. To neuškodí ani vám. No upřímně, kdy si jen tak v Čechách dáte místo zmrzliny nebo koláče třeba rozkrojenou salátovou okurku posypanou kořením? Nikdy. Ale vy si to tak můžete dopřát, pokud si takovou svačinu připravíte doma. Zelenina také tvoří základ téměř každého jídla, které se v asijských státech vaří. Omáčky, smažená zelenina, polévky,... to vše má za základ právě tento druh potravin. Zkuste proto při dalším vašem vaření vzít tuto skutečnost v potaz a inspirovat se. Před puštěním se do přípravy pokrmu zajistěte, aby minimálně 50% surovin tvořilo ovoce či zelenina.
V asijských zemích je většinou základem jídla nikoli hlavní chod, ale příloha (tedy to, co u nás za přílohu považujeme, u nich to mají přesně naopak). K velkému množství rýže či placek tam dostanete ale už jen skromné množství toho, s čím tyto „přílohy“ jedí. Tím bývají nejrůznější omáčky se zeleninou, masem, luštěninami a podobně. I když je rýže velmi energeticky „obdařená“, příjem kalorií na rozumné úrovni dobře vyváží právě jen malý objem přídatného jídla. A pokud se snad energie z rýže bojíte až přespříliš, zkuste právě placky. Většinou je jejich základem pouze mouka a voda, někdy dokonce mouka celozrnná, která je zdravější a výživnější.
Své dělá v tropech, subtropech a jiném horkém podnebí i obliba ostrého koření. To podporuje trávení a dezinfikuje žaludek. Vedlejším, i když ne asi původně plánovaným účinkem pálivého koření je fakt, že se dík němu vzdáte dobrovolně velké (či další) porce jídla, které už prostě nejste schopni polknout. Ve chvíli, kdy na jazyku cítíte jen pálivost, nikoli už chuť jídla, vás skutečně ona „chuť“ přejde. Dopřejete si tak díky tomu pouze menší množství jídla!
Asijskou kuchyni také charakterizuje fakt, že Asiaté jedí menší porce, ale zato velmi často. Jejich hlavní jídlo nám Evropanům přijde jaksi „neutěšené“. Jestli jim také, se nedozvíme, co je však jasné, že oni se dojídají – s velkou oblibou a rádi – všemožnými svačinami z ulice. Naklíčeným hrachem, osmaženou cizrnou, praženými buráky, vařeným vajíčkem, luštěninovými směsmi a podobně. V Japonsku nelze opomenout pro nás Evropany tolik fenomenální sushi. Zkrátka a dobře – poučení pro nás je takové, že bychom neměli jíst tak velké porce jednou či dvakrát denně, ale u oběda (či večeře!) radši něco málo ubrat a o to více konzumovat nejrozličnější druhy jídel přes den. Je škoda, že v ulicích našich měst dostaneme „do ruky“ pouze klobásu, hamburger, gyros nebo párek v rohlíku. Zkuste si tedy takové zajímavé zdravé svačiny nosit s sebou sami. Je to jen o fantazii a o tom, co vás napadne. Vezmete si třeba neloupané arašídy, které si v parku vylouskáte? Nebo si doma připravíte kus-kus s hráškem, který si zabalíte s sebou? Nebo se pokusíte o domácí sushi? Je to na vás, jen si s tím dobře vyhrajte a neřešte své stravování na poslední chvíli (to pak totiž končí sušenkami narychlo hozenými do tašky pře zběsilým úprkem na MHD, což do diety rozhodně nepatří!).
Co bychom si při touze zhubnout a ruku v ruce s tím ozdravit své tělo měli z asijské kuchyně ještě vzít za inspiraci je fakt, že v zemích chudších co do životní úrovně ještě nenahrazují přirozené potraviny chemikálie, barviva a podobné jedy. Pokud si dáte jídlo v restauraci, víte, že jej připravoval někdo z těch surovin, z kterých má být. Všechno poctivé, tak, jak o tom sníme u nás, ale jen zřídka se s tím setkáváme. V rozvíjejících se zemích je pořád potřeba lidská práce a úsilí, a proto tam jsou zvyklí na to, že třeba těsto na placky dělá člověk, stejně jako je tentýž člověk celý den zhotovuje. Je to dřina, obří dřina, ale stroje zatím lidskou práci nenahradily. Stejně tak více funguje domácí vyvařování, protože je pro lidi levnější než jídlo v restauracích. U nás jsou bohužel nejlevnější prefabrikované polotovary, které se zdravým životem nemají zhola nic společného.
A co dodat na závěr? Nejlepší by bylo, kdyby každý, kdo touží zhubnout, do nějaké asijské země sám vyrazil. Poznat tamní kuchyni na vlastní kůži (a žaludek). Poté si můžete tentýž typ stravování a tytéž recepty připravovat i doma – a to se bude ručičce na váze i vašemu celkovému tělesnému stavu moc líbit...
